Aktuality

Když netekla voda

Do soukromých ateliérů Tomáše Třeštíka a Zdeňka a Andrey Lhotákových studenti čas od času docházejí, ale tohle bylo pro prváky poprvé.
Níže téměř magazínový článek od studenta 1. ročníku Fotografická tvorba Petra Doležala.
Pohodlně se usaďte a začtěte se.

Když netekla voda

Byt, ateliér nebo muzeum? To je asi první věc, která vás napadne a nad níž budete přemýšlet ve chvíli, kdy vstoupíte do jedinečného prostoru, který patří Tomášovi Třeštíkovi na pražské Letné. Jedno je jisté – jde o místo, které se neustále proměňuje. A právě teď i díky nám. Je vzhůru nohama. Ve škole neteče voda a alternativní program v podobě pozvání zaujal. Dorazili jsme všichni. Vypadá to, že takový zájem majitele bytu zaskočil. Káva se podávat nebude (nejsme přece v kavárně a v kuchyni není dost hrnků). První půlhodinku věnujeme bloumání po bytě a konzultacím nad našimi fotkami. Všude tu číhá nějaká inspirace, ať už ve formě uměleckých děl nebo v pečlivě sestavené sbírce filmů. Objevujeme zajímavý mix předmětů, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ale zároveň vytvářejí jakousi sbírku sbírek odrážející těkavou pestrost zájmů majitele bytu: Cedule z metra v sousedství filmových plakátů a řádka osmi retro televizí v neonových barvách… Možná tu žije televizní maniak, milovník filmového plátna nebo nadšenec do veřejné dopravy? Tím vším asi Tomáš Třeštík čas od času trochu je, stejně jako pedagogem, který chce inspirovat svoje studenty.

A pak je tu balkon. „Ten“ balkon, na kterém Tomáš Třeštík zvěčnil nespočet lidí. Včetně nás. Cvak. Fotka dokumentuje největší zátěžovou zkoušku, kterou balkon za posledních pár let zažil. Kdybych byl pesimista, přemýšlel bych, pro koho to bude větší rána (pokud bychom spadli). Pro nás nahoře nebo pro chodce pod námi? Naštěstí jsem optimista a balkon nás podržel – doslova. Na Instagramu za to obdržel téměř okamžitě 1715 lajků a 32 starostlivých komentářů (od rodičů, kolemjdoucích, statiků a dalších více či méně zúčastněných).

Další zastávka – Hrzánský palác v Celetné 12 plný Prague Photo 2022. Originální místo hostilo během července nezvyklé provedení Bulgakovova Mistra a Markétky – představení odehrávajícího se ve všech místnostech historické budovy zároveň. Ta se během čtyřhodinového spektáklu proměňovala „v Jeruzalém, Jaltu, Moskvu i širý vesmír“. Stejně jako se jednotlivé sály v létě naplnily od podlahy po strop divadlem, byly ve druhé polovině října napěchované XIV. ročníkem výstavy, která tu prostřednictvím 150 fotografií představila galerie a další společnosti zabývající se fotografií včetně škol, mezi kterými nechyběl ani Michael. Naše škola byla součástí tradiční obsáhlé sekce věnované tvorbě nejmladší generace fotografů – studentů a čerstvých absolventů sedmi odborných škol (Slezská univerzita Opava, Západočeská univerzita Plzeň, Střední a Vyšší odborné školy Michael, Vysoká škola kreativní komunikace, UJEP Ústí n/Labem a U3V VŠE Praha). Zajímavý prostor vytvořil různé příležitosti, jak jednotlivá díla vystavit, včetně oblíbených pop-up prezentací jednotlivých autorů – Magdaleny Bláhové, Josefa Hníka, Gábiny Fárové nebo Terezy z Davle.

Odpoledne následovala ještě návštěva ateliéru Zdeňka Lhotáka. Ten leží v klidné uličce na Malé Straně. Úplně jiná atmosféra než na vzletné Letné. Úzké temné uličky, úzké schodiště v domě vede do ještě užší chodby v prvním patře. Méně efektů, útulnost a řád. Úplně jiné plynutí času, jiná dynamika a hlavně – úplně jiné světlo, napadá mě. V hloubce introvertního bytu dokonce tma. V temné komoře, kde to všechno vzniká. A pak několik starých fotoaparátů, které jsme si mohli zkusit sami nastavit a zprovoznit. Cvak. A cesta zpět proti proudu času, zpátky ke kořenům.